• Zlata Hnátová

My ženy nastavujeme standardy ve vztahu

Rozhovory se ženami mě často inspirují k sepsání článků a dnes tomu nebude jinak.


Byla jsem účastna několika akcí, kde si ženy stěžovaly na své partnery nebo nebyly úplně spokojené ve svých partnerských vztazích. To je moment, kdy já zpozorním a poslouchám jejich příběhy a snažím se číst mezi řádky.


Je pravda, že poměrně rychle mě to ale přestává bavit. Nevím, jak to máte vy, já jsem co se týče partnerství dost vysazená na to, abychom o svých partnerech mluvily s úctou a byly jsme primárně šťastné -> protože pokud nejsme, tak chyba ale rozhodně není v tom druhém! Takže proč si povídat o tom “neschopném” muži, když to drhne u nás?


Před rokem jsem psala článek o tom, že emoce jsou naše odpovědnost a ráda bych na to návazala.


Věřím totiž tomu, že partnerský vztah je také naše zodpovědnost. Zodpovědnost nás žen.

Pokud mi chce nějaká žena namítat…. když on dělá, nedělá, neumí, nepomůže, neví, netuší, nepřemýšlí… cokoliv, tak pardon, ale prostě pojďme vybírat tam, kde budeme z 80% fakt spokojené a se svým partnerem kompatibilní a zbylých 20% nechat na společnou práci na následující léta nebo si jich všímat jen v době jiskření.


Obzvlášť pokud my ženy toužíme po “hustým” vztahu, který bude vědomý a výjimečný, tím spíš budeme postaveny před zkoušky, jestli:

  • za A) vybereme k sobě toho správného

  • a za B) jestli se z těch společných výzev nepos.. a nebudem mít tendence všechno házet na svýho chlapa.



Občas si říkám, jak mají muži pravdu, když říkají, že jsme nelogické. Často od žen slyším, jak jsou náročné, co se týče výběru partnera, ale pak jsou schopny říct, že nedostanou kytku k narozeninám a přejdou to, jakože se nic neděje… a v sobě vlastně dusí to, že se něco děje! Takže kdo je tady náročný??


Buď přijměme fakt, že počkáme se svojí náročností na toho pana Dokonalého, který bude splňovat našich 80% a který umí nosit kytky, nebo že ho to prostě naučíme.


Milé ženy, naši muži jsou opravdu jednoduchá stvoření, tím je nechci jakkoliv shazovat, ale čím jednoznačněji je o něco požádáme a trváme na tom, tak se dočkáme toho, co chceme.


Tehnle článek by mohl mít dalších 100 odstavců, je to téma, které s vámi ještě několikrát otevřu, protože vnímám, že tady jsou třecí plochy, které jsou nepochopené.

Já sama často mluvím o tom, jak mám skvělýho chlapa a jak ho miluju. Ale nosit kytky jsem ho taky musela naučit! Jednou jsem mu ráno o nějakém našem výročí říkala, že “čekám kytičku”. Večer drahý přišel z práce a ruce prázdné. Bylo mi ho líto, ale připomněla jsem mu kytičku, že na ní trvám a poslala ho ven. Za 15 min byl zpátky i s růžema, já šťastná a zároveň lekce byla pochopená. Když máme výročí, přinese Tommy kytičku /btw. slavíme výročí každý měsíc :D /


Prostě přijeme fakt, že my jsme učitelky ve vztazích. Ale ne ty protivný, nepříjemný, požadovačný a věčně nespokojený. Oceňujme maličkosti a pracujme na svých mužích dál :) Opravdu jsme to my, které nastavují standardy v našich vztazích!


Abychom byly skvělými učitelkami, musíme i my být ty boží božské ženy, takže pracujme na sobě a podporujme se u toho!


Zlata


125 zobrazení