• Kateřina Kocanová

Je čas přestat být malá holka a očekávat dospělý vztah!

“On tu pro mě nebyl když jsem ho potřebovala. Místo toho, aby po porodu semnou ležel v posteli a pečoval o mě, byl pořád někde pryč.”

Stěžuji si našemu průvodci konstelacemi a osobní terapii.

“No jo, ale ty jsi nepotřebovala může, ale maminku, aby se o tebe starala.”

Pak mi to došlo. Kolikrát toužím ve vztahu potom být malá holčička opečovávaná svými rodiči. Mámou, nebo tátou. Ukázat se předvést se, být pochválena. Do kolika rolí stavím svého partnera a kolik prostou mu dávám být skutečně mužem?

Když jsem nespokojená se situací v našem partnerství prostě opět potřebuji jít hluboko do sebe.

A tak můj další ponor odstartovala věta

“Pokud chceš, aby muž byl ten co zajištuje rodinu, dej mu prostor být mužem.”

Jak mu ale dát prostor, když mu nevěřím? Když se bojím být tou křehkou ženou o kterou je potřeba se postarat? Vždyť moje zkušenost a zkušenost mích předkyň volá, že tohle sakra bolí.

Možná se zdá být, že tohle si v sobě urovnat je naprostým základem.

Ano, žádná novinka. Tolikrát jsem si myslela, že už tohle mám zpracováno. Realita byla, ale jiná. Opět to na mě vykouklo ve velkém. Tak hluboký, archetypální strach.

Strach přijmout určité aspekty ženy.

Znovu se ohlásily překdyně a bylo potřeba s nimi promluvit.

Uvědomit si, že doba je dnes jiná a jestli já to chci jinak, potřebuju přestat hrát na to, že přináším půlku peněz do našeho rozpočtu a tím pádem mám právo na svobodu.

I když mě má práce skutečně baví, tušila jsem, že pracuji až příliš. Že moje ambice nejsou tak úplně čisté. Peníze se stali moji vstupenkou ke svobodě. Ke svobodě od dětí. Jaký jiný důvod by byl důležitější nebýt s dětmi než pracovat? Možná to, si jen tak odpočinou? Jít na welnes, nebo sama do lesa?

I přesto, že mi můj muž neustále opakoval

“ Nemusíš pracovat, já se o vás postarám, dělej to jen protože tě to baví a naplňuje.” Neslyšela jsem ho.

Neustále jsem si jela tu svojí a pak se divila, že jsem unavená, že mě život přestává těšit a začala jsem vyčítat svému muži, že hodně pracuje. Kdo tu ve skutečnosti hodně pracuje? Možná my oba, možná jen já.

“Jaký jsi měla den miláčku?” “Náročný, ráno děti do školky, potom honem do lesa se psem, pak rychle na schůzku do kanceláře, potom zase pro děti, uvařit, uklidit, pohrát si, nachystat do postele a teď na chvilku usednout.”

Potřebovala jsem si stěžovat, aby mě viděl, aby mě pochválil, aby mi pomohl. Komunikovala jsem jako malá holka a divila se, že se mi nedostává adekvátní odpovědi.

Tak přišel čas dospět. Vzít odpovědnost do vlastních rukou. Přestat si stěžovat a přijmout odpovědnost za svou křehkost, ale i mocnou sílu. Naučit se přesně vyjadřovat svoje potřeby a zároveň neočekávat, že ten druhý je naplní. Chce to čas, disciplínu a vlídnost. :)




Zveme vás se Zlatkou na ženský kruh online 30.9. od 18:00 kde si budeme povídat o tématu


"Moje práce".


Jak je to s ženstvím a prací? Jak poznat, jaká práce je pro mě?

Nebude to jen ale o práci ve smyslu vydělávání peněz, ale také i i práci na sobě.

Těšíme se na vás, vaše dotazy a komentáře. Vysílání proběhne opět živě přes naši FB skupinu.


336 zobrazení