• Kateřina Kocanová

Jak mám poznat ideální práci pro mě?

Co mám teď dělat? Jaké je mé poslaní? Ideální práce, ve které mám být, kterou mám tvořit? Znáte tyhle otázky? Já moc dobře. Nedávno se mě má skvělá kamarádka na tohle ptala a připomněla mi tím mé období, kdy jsme vůbec nevěděla co se sebou.


Asi poprvé jsem si kladla tuhle otázku po maturitě. Do té doby byl můj život jasný, ale co pak? Je tolik lákavých možností co v životě dělat, pro kterou se rozhodnout, která je ta prává?

Uvědomila jsem si, že mým velkým milníkem bylo, že jsem ulpěla na představě, že musím najít své poslání, to se naučit, vystudovat a pak ho dělat celý život.

Tenkrát jsem šla do lesa hledat svou vizi a po noci strávené v meditaci bylo jasné, co mám dělat. Začala jsem poctivě studovat masérské řemeslo, učila jsem se terapiím ve škole přírodní medicíny, chodila jsem na různé kurzy a postupně jsem začala své znalosti uvádět v praxi. Překvapilo mě však, že tohle odhodlání mě po pár letech přestalo bavit a místo toho se otevřely úplně nové obrozy.

Rozhodla jsem se volání po tvorbě následovat a pustila jsem se do činností, které jsem nikdy před tím nestudovala a jen tak z radosti je začala tvořit.

Proud inspirace byl tak veliký, až mě dohnal do bodu, kdy právě teď pracuju na devíti projektech. Asi se ptáte, jestli je to vůbec možné? Jestli to není k zbláznění? Ano někdy je, ale zároveň vždy teď a tady tvořím jen jednu věc.


Vnímám, že vše je možné a pokud mě moje nejvyšší radost zavolá do oboru, který mi není vůbec známý, nevadí. Stačí jen chtít a postupně se mi vše potřebné k tvoření dostane. Když jsem byla na vysoké škole, došlo mi, že už nechci studovat teorie, ale chci žít život.

Došlo mi, že život je hra, a proto se razantně mění, když k němu, jako ke hře přistupuji.

.

Neberu ho tak vážně a hraji s ním. Když jsem se rozhodla něco vystudovat a zdokonalit se třeba například v natáčení videií, postupně jsem začala potkávat lidi, kteří mi sami přinášeli kvalitní informace, znalosti a zkušenosti. Ocitla jsem se na poli profesionálů, aniž bych věděla jak. Tenhle obor jsem pak s láskou opustila, jelikož jsem poznala, že to není můj směr, ale dovolila jsem si tam jít.

Co je tedy pro mě klíčem k tvořivosti a seberealizaci? Nepřemýšlet nad tím, ale dělat to, tvořit.

Nečekat, ale uchopit to do vlástních rukou a jít si za tím. Udělat rozhodnutí. Když jsem vydala svou první knihu, ptali se mě lidi: "Jak jsi mohla napsat a vydat knížku, když nejsi spisovatelka?" Stačilo jen mé odhodlání, touha a velká radost k tomu, abych knihu napsala. Není dokonalá, ale co je dokonalé? Byla by kniha lepší, kdybych nejdřívě studovala? Cítila jsem, že je potřeba abych se do toho pustila a ten proces mě sám učil. Další kniha už je o poznání lepší a další bude zase lepší. Cítím, že pokud jsem v proudu a souladu i peníze přicházejí s lehkostí.


Když cítite volání do více směrů, nevadí, můžete se tomu otevřít a nechat se vést. Je dobré, se zaměřit na jeden hlavní a do toho se až po uši ponořit.

Myslím, že už není třeba se stydět za to, že nejsme profesionálové, ale jde to z nás. Je v tom kus nás a to se nejvíce cení.

Pokud nemáme jasno, co je v našem životě to nejvíc, nevadí. Stačí vědět, co je teď a tady to nejvíc. Co nás bude bavit v nejbližší době. Vždyť přeci nevíme, co nás v životě čeká a co se může stát za pár let.


Vždy mě fascinovali lidi, kteří dělali jednu věc. Připadalo mi to tak snadné, jasné, nekomplikované. Zároveň tak vzdálené. Je pro mě osvobozující si dovolit sedět na více židlích a přepínat mezi nimi.



Jak to máte vy? Co je pro vás příjemné? Sdílejte s námi vaše příběhy, díky kterým jste došly k ideální práci. Co člověk, to jiný svět. Je skvělé zaměřit se na sebe, ctít se a následovat sám sebe. Stejně tak je úžasné a obohacující se vzájemně inspirovat.


S láskou Kateřina

0 zobrazení