• Zlata Hnátová

Chce to čas a aktivní přístup

Loni jsem napsala článek Moje emoce jsou moje zodpovědnost a dneska se k němu zase vrátím. Včera jsme se viděly s Kateřinou a povídaly si, probíraly jsme různá témata, která jsou aktuální v našem životě.


A nějakou oklikou jsme se dostaly k tomu, že už spoustu věcí známe a že jsme je v minulosti slyšely a jsou nám povědomé. Ale zároveň tam přišlo vědomí, že si toho hodně musíme stále opakovat dokola.


Není to proto, že bychom byly hloupé, ale proto, že něco si přečíst, říct si “jo aha”, nestačí.

To stejné je to s emocemi, které jsou v naší moci a za které přijímáme vědomě zodpovědnost. Jenže, pokud jsme naučené hledat chyby tam venku a požadujeme řešení od druhých, je poměrně dlouhá cesta přejít k modelu “moje emoce jsou moje zodpovědnost”.


Co tím chci říct? Když si přečteme/poslechneme novou informaci, která se nám líbí, dává nám smysl, tak se k ní vracejme. Často. Vlastně do té doby, než se stane naší druhou přirozeností a vryje se nám pod kůži tak, že to bude naše nové navyklé chování. A víte přeci jak to je s těmi novými návyky, nějakou dobu to trvá, než se integrují do našeho života. Chce to čas. A taky náš aktivní přístup.


Tak hodně štěstí na vaší cestě, drahé ženy. Nezapomínejte, že když se k vám dostane zajímavá informace, opakujte si ji, vracejte se k ní, připomínejte si jí.


Zlata


41 zobrazení